Pokud nikdy nechceš vyrůst, chyť se mě za ruku a já tě vezmu do Země Nezemě

Petr Pan a Wendy

1

Autor: James Matthew Barrie
Ilustrace: Anne Grahame Johnstone
Překlad: Lenka Landová
Počet stran: 92
Nakladatelství: Kentaur
Rok vydání: 1991 

Přes sto let starý příběh o chlapci, který odmítá vyrůst stále uchvacuje děti i dospělé, fascinuje teenagery a vede je dokonce až k tvorbě tetování s motivy létajících dětí, pirátských lodí a hubiček v podobě žaludu a náprstku. A já se jim vůbec nedivím! Petr Pan není jen dokonalé převedení dětské fantazie a her na stránky knihy, ale také je plný symbolismu, skrytých významů a drsných životních pravd (i když silně říznutých romantismem a kýčem).

„Ano, hvězdy jsou krásné a rády se nechávají obdivovat, ale bývají i zlomyslné. Petrovi nebyly vůbec příznivě nakloněny a ten večer si chtěly navíc zašpásovat.“ 

2

Wendy Darlingová je malá, pomalu dospívající, dáma s úžasným talentem vyprávět pohádky. Ty si zamilují nejen její dva mladší bratři John a Michael, ale také Petr Pan se svou věrnou kamarádkou vílou Zvonilkou Zvonivou. Díky kouzelnému vílímu prachu dokážou všechny tři děti odletět do magické Země Nezemě (za druhou hvězdou doprava a rovně až do rána), kde budou po boku indiánů bojovat se zlotřilou posádkou pirátů v čele s kapitánem Jamesem Hookem, zaplavou si s mořskými pannami, poznají Lilii Tygrovitou i Ptáka Neptáka a v neposlední řadě si zahrají na spokojenou rodinu Ztracených chlapců, a málem už si ani nevzpomenou na smutné opuštěné rodiče a chůvu Nanu, jejich novofundlanskou fenu.
 Weheartit

Zdroj: Weheartit

Sir James Matthew Barrie (1860 – 1937), otec Petra Pana, byl skotský spisovatel, divadelní kritik a novinář.

Vystudoval univerzitu v Edinburghu, kde se svým spolužákem A. C. Doylem vydával vysokoškolský časopis. Později se věnoval novinařině v Londýně, kde žil po zbytek života.

Vyrůstal v tkalcovské rodině s 9 sourozenci. Legenda praví, že předobrazem Petra Pana byl Barrieho starší bratr, který ve 14 letech tragicky zahynul při bruslení a neměl tedy šanci nikdy dospět. Další verze příběhu ovšem mluví o Petrovi, synovi Barrieho blízkých přátel, manželů Daviesových. Po jejich smrti se již uznávaný dramatik stal jedním z poručníků všech jejich pěti synů (Ztracených chlapců, dá se říct) a krom toho, že jim finančně umožnil vyrůstat spolu a vystudovat, je bavil fantaskními příběhy plných šermu, divé zvěře nebo létání. Domnělý předobraz Petra Pana, Petr Davies, ale prý postavu všemi milovaného chlapce nenáviděl a v šedesátých letech spáchal sebevraždu. Tím „svůj stín zničil navždy“.

V dnešní době se vedou polemiky o autorově možné pedofilii, neboť se vždy rád obklopoval dětmi,  žádné z nich ale nikdy nevzneslo obvinění nebo pochyby o vhodnosti jeho chování k nim. Nikdy se už nedozvíme jestli Barrieho silné porozumění dětskému světu znamenalo něco víc, nebo si tak jen vynahrazoval touhu po vlastních potomcích, či na něj tolik zapůsobila rodinná tragédie.

„Na ničem, co se stane po dvacátém roce našeho života, už moc nezáleží.“   

4

První verze Petra Pana se objevila jako divadelní hra v roce 1904, i když zmínka o kouzelném chlapci se objevila už v předchozím autorově díle Bílý pták. Petr Pan a Wendy, v nejbližší podobě, jak ji známe dnes vyšla v roce 1911, i když se stále liší od mé verze knížky Petr Pan a Wendy z roku 1991, která podlehla úpravě a zkrácení s ohledem na dětské čtenáře. Zjednodušení textu ale bohatě vyváží překrásné ilustrace A. G. Johnstonové, na které se nemůžu vynadívat ani po dvaceti letech a nejradši bych si každou zvlášť zarámovala.Perfektně vyjadřují křehkou pomíjivost dětství a víru v kouzla. Ty barvy Vás prostě musí pohladit po duši.

„Potom jí Petr vyprávěl o tom, jak vznikly pohádky – jak se první dítě zasmálo, smích se rozprskl na tisíc kousků, které se všude rozkutálely, a tak vznikly pohádky.“   

Mohlo by se zdát, že Petr Pan je klasickou pohádkou pro menší děti, (které si ji taky náležitě vychutnají, stejně jako můj tříletý syn) kvůli vyobrazení všech dětských fantazií a dobrodružství. Země Nezemě je vlastně tvořena fantazií všech dětí, které ji obývají, neustále se tedy mění a každému se zároveň může jevit jinak, i když děti navzájem si blízké nebo příbuzné můžou navštívit i místo z fantazie toho druhého.

„Bylo to jako návrat na místo, kam se jezdí na prázdniny.“ 

Na druhou stranu obsahuje ale i mnoho bolestných témat: opuštěné děti, sirotky, zklamání (když se Petr kdysi dávno chtěl vrátit domů, na okně byla mříž a za ní maminka s novým děťátkem), složitost dospívání a přijmutí nové role (například Wendy je ochotná přijmout zodpovědnost a ledasčeho se vzdát, narozdíl od Petra), složitá a nevýchovná postava samotného Petra Pana (na jednu stranu je namyšlený, umíněný, sobecký, ale na druhou má vůdcovské schopnosti, je samostatný, stará se o Ztracené chlapce a začne snad pociťovat cosi jako lásku k Wendy, což je znak dospívání).

Drsné aspekty této pohádky jako je běžné zabíjení, opuštění dětí nebo naopak opuštění rodičů bez výčitek, intriky (kdy chce Petr lstí přimět Wendy zůstat v Zemi Nezemi) nebo lítá nenávist mezi Petrem a kapitánem Hookem.

„Hook věděl, že dokud bude Petr žít, nebude mít jeho černá duše pokoj.“  

To mě přivádí k zajímavým otázkám, které kniha neustále klade. Zosobňuje Hook zlý svět dospělých a ve skrytu duše závidí Petrovi věčné dětství? Udělala Wendy dobře, když opustila dokonalý svět, aby se uchýlila k běžným starostem manželky a matky? Je vhodné v knize pro děti říkat, že „smrt bude úžasným dobrodružstvím“? Opravdu vše musí jednou skončit a loučení znamená zapomenout? Znamená strach a hrůza z krokodýla, který spolkl budík zklamání nad během času a změnami jež přináší?

Na tyto otázky si asi každý čtenář musí odpovědět sám a jinak, já Vám můžu jen říct, že Petr Pan mě ovlivňuje a dojímá už od dětství a pokaždé v jiném směru. Když Zvoněnka vypije jed a zachránit ji můžou jen děti, které věří, věřím s nimi a na rukou mám husinu.

„Je jenom jeden způsob, jak mě zachránit Petře. Všechny děti musí věřit na pohádky… Petr rozpřáhl ruce. „Věříte?“ zvolal ke všem neviditelným dětem na světě. „Řekněte jestli věříte!“ A v odpověď se skutečně ozvalo hlasité a zřetelné: „Ano, ano, věříme na pohádky!“ „Tak zatleskejte,“ zvolal opět Petr, „aby to Zvoněnka slyšela…“     

5

Petra Pana můžu jednoduše doporučit všem bez ohledu na věk, protože každý v sobě má ukryté věčné dítě a pokud si myslíte, že to jistojistě není Váš případ, uvidíte, že Země Nezemě ho ve Vás probudí. A i kdyby ne, udělejte Petrovi čestné místo v knihovničce Vašich dětí. Budou si ho chtít číst před spaním každý den a okno nechávat pro všechny případy otevřené.

6

„Já nechci vyrůst a nechci se stát mužem.“

 95%

Reklamy

2 thoughts on “Pokud nikdy nechceš vyrůst, chyť se mě za ruku a já tě vezmu do Země Nezemě

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s